Výcvik létání 2016

Pokračovací výcvik závěsného létání 30. 9. - 1. 10. 2016

Na konec týdne nám vychází vhodné počasí pro pokračovací výcvik. V pátek se scházíme s Jerrym a Stanem na přistávačce pod Straníkem a probíráme správné přistání. Vyjíždíme nahoru a protože oba žáky čeká první let z velkého kopce vysvětlujeme a procházíme všechny místní specifika a okolnosti. Máme na to dost času, počasí nám chystá jen krátké okamžiky vhodné pro start. Dokážeme je využít jen pro jeden let. Nevadí. I tak byl dnešek pro “otrkání se” na velkém kopci velkým přínosem.

V sobotu jsou perfektní podmínky už od rána. Přijíždí i Marek z Polska a už dopolednemáme postavená křídla a začínáme létat.

Jako první jde Jerry, vše mu vychází perfektně, následuje Marek a svůj první slet z velkého kopce bezchybně absolvuje i trochu nejistý Stano.

Jediný dnešní problém mám s hledáním chyb na výkonech žáků  . Létají opravdu na výbornou..

Jedu pro ně dolů, mají téměř sbaleno a následuje druhé kolo dnešního létání.

Tentokrát již chodí slušně i mírná - hodná termika.

Opět se velmi těžce hledají chyby na letech všech tří žáků.

Jsou šikovní a dnešní podmínky jim pomáhají i když nejsou nad kopcem zdaleka sami..

Jerry dokonce montuje kamerku a natáčí krásné video

z téměř 20 minutového letu.

3. let již není potřeba absolvovat. Lepší průběh dvoudenního pokračovacího výcviku jsme si těžko mohli představit.

Nesmím zapomenout poděkovat hlavně Stanovi a jeho rodině za příjemné přijetí, nocleh a “špičkový servis”  . Děkujeme.

Také Petrovi Vrabcovi s kolektivem patří velký dík za perfektně udržované startoviště a za celé místní, nejen létací zázemí.

Těším se na další výcvikové lety, které budou již ve znamení přípravy na pilotní zkoušky,

a jako třešnička na dortu je tu krásné Vlastovo video:

A Stanův návod, čím vybavit rogalo pro zimní období :

 Letu zdar! KH 

Výcvik závěsného létání 3. září na Vítovce

Na sobotu nám meteorologové správně předpověděli vhodné počasí pro výcvik na Vítovce.

Dorazili dva žáci pokračovacího kurzu a jedna dívka, aby si vyzkoušelaúplný začátek výcviku. Později přijel i čerstvý pilot Vlasta, kvůli létnutí aerodynamického postroje s padákem.

Stano a Jerry přecházeli na pokračovací křídla. Začínali úplně dole

a postupně stoupali k hornímu startovišti cvičného kopce.

Vše probíhalo bez větších problémů a s Eliškou jsme dole poctivě nacvičovali start a přistání.

Tentokrát nebylo moc času na focení a filmování. Stačil jsem natočit jen jak letí Stano:

Co jsme plánovali bylo úspěšně splněno. V podvečer balíme a mizíme domů. Při dalším vhodném počasí pokračujem dál…

KH

Od malička jsem koukal vzhůru na nebe. Na ptáky, mouchy, letadla a hvězdy. No zkrátka na veškerou tu havět pohybující se vzduchem. Opravdu to začalo po shlédnutí filmu „Born to Fly“ a člověka jménem Angelo ďArrigo.

To jsem pořídil staré Nocturno z igelitua začal na malém kopci trénovat starty a přistání.

Po čase jsem pochopil, že učit se sám bez někoho kdo poradí, není moc dobře. Domů jsem chodil občas potlučený a soused zemědělec mi nadával, že kdyby měl v pšenici kruhy, tak mu to nevadí, ale trojúhelníky ne  . Bál jsem se sám na větší kopec a tak bylo rozhodnuto jít do školy závěsného létání.

Začal jsem na Ranné u mladoboleslavského Honzy Ptáčka. Bohužel jsem musel po třech dnech skončit kvůli vypjaté rodinné situaci. Moje rodina zkrátka nechtěla, abych to dělal. Vydržel jsem a můj druhý pokus se začal odehrávat u Martina Bibka. Bohužel i u něj, po mojí druhé návštěvě, byl konec. Nepřestal jsem, a rodina začala pomalu chápat, že to asi nevzdám. Tou dobou jsem četl články Lenky Trojanové a její ctižádost, výdrž a chuť létat, mě posunovaly dál. Jak bych asi vypadal před svými syny, kdybych to vzdal. Dal bych jim asi špatný příklad.

Potom ve mně znovu bouchly saze a následovalo přihlášení do školy Karla Hamana a Davida Mašlaně. Rodina rezignovala. Vše čím jsem kvůli létání prošel, mi hodně dalo a dost mě změnilo. Je dobré, že ti, kteří ani netuší, že existujete, mají asi ten největší vliv na to, co bude dál. U Karla bylo vše ve velkém klidu, pohodě a beze stresů. Nevím jak to dělá, ale kdykoliv jsem mu zavolal, udělal si čas a jel se mnou. Jel bez křídla a celý den pro mě jezdil ze Stráníku dolů a vozil mě nahoru. Vždy ochotně poradil, pomohl a uklidnil.

A takhle to dopadlo

Tak je dokončena první část mé přeměny v aspoň trochu létajícího tvora. Já s velkou chutí začínám tu další.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, co mi nějakým způsobem na této cestě, vstoupili do života.

Honzovi Ptáčkovi ( oběma )

Martinu Bibkovi

Davidu Mašláňovi

Lence Trojanové

Emilu Koštálovi

Honzovi Matějovskému

Zábojovi Hrázskému

a hlavně mojí ženě, za výdrž, obětavost, trpělivost a strach.

A Karlovi za všechno.

Všem moc děkuji.

Letu zdar. Vlasta

Vlasto, také děkuji za pozitivní hodnocení i za článek. Když už jsi to tu nakousl tím videjkem, nemůžu nepochválit akci “Překvapení strýčka Lubina“  na které jsme byli (i když ne jako závodníci  ) přítomní.

V Jeseníkách panovala všeobecná pohoda a létání doplňovalo skvělé zázemí a velmi dobře připravený, nepřeháním, když napíšu luxusní program.

Radku děkujeme.

Doplňuji Zábojovým krásným videem :

Záboji, všichni držíme palce a těšíme se na Tvůj brzký návrat mezi opeřence  .

KH. 

Dnes jsme s provozním inspektorem Honzou M. a adeptem na pilotní průkaz Vlastou H. vyjeli na domluvené praktické přezkoušení na Straník.

Počasí vyšlo skvěle a Vlasta měl možnost dokázat svou připravenost na samostatné létání.

Předvedl hezký let a v klidu s přehledem splnil požadavky inspektora, včetně perfektního rozpočtu a přistání.

Vlasto blahopřeji a jdu co nejrychleji připravit papíry  k potvrzení a vydání pilotního průkazu na LAA.

KH.

Na sobotu jsme narychlo domluvili pokračovací výcvik. Přijeli Ivan a Stano.

počasí nám opět přálo a tak jsme nejen úspěšně zopakovali létání v leže na základním křídle

ale došlo i na několik letů na křídle pokračovacím.

Že to oběma žákům šlo, můžete vidět na následujícím videu:

Pánové, byli jste dnes moc dobří.. Nashledanou u dalších lekcí létání .

KH 

Dnes jsme s Vlastou opět vyrazili za pokračovacím výcvikem na Straník. Počasí vychází jako obvykle perfektně.

Máme tu předpokládaný slabý variábl s termikou, do kterého se dá téměř nepřetržitě startovat.

Vlasta základní věci, jako start a přistání (3x) zvládá perfektně a v tom, jak využívat termiku získává další cenné zkušenosti.

To, že byl dnešek opravdu úspěšný, myslím dokazuje i následující video,

kde Vlasta sklízí od návštěvníků Straníku oprávněný potlesk na otevřené scéně  . Děkujeme.

Vlasta spokojen po dnešním létání.

KH

Je ráno, počasí přeje a já opět vyrážím na Stráník. Karel mě čeká mezi osmou a devátou. I když moravská medová spojka je neustále ve střehu a funguje velmi dobře, bohužel na dnešek nikdo nic neobjednal. ( SALÁTI )   Záboje bych po ránu potkal docela rád. U Karla mě čeká dobrá ranní káva a mé křídlo s mistrovou malou úpravou. Na Stráníku jsme kolem desáté a na startu super podmínky. Hned stavím křídlo a jdu na start. Startuju a zjištuju, že po Karlově zásahu je to lepší, lehčí a jemnější.

Vy co čekáte, že jsem se zvedl nad start,tak ne. Snažím se, hledám to, vím, že to tam je, ale nic. Aspoň ukázkově přistávám na hlavní podvozek. Zase v kraťasích. Tentokrát delších pod kolena. Ty mi ale padají až ke kotníkům, neboť lítáním nějak hubnu a mám strach, že jednou zůstanou na startu. Balím křídlo. Karel přijíždí. Jsem nervní a naštvaný sám na sebe. Jak ale říká Lenka, „ Co je lepší než jeden blatouch? No přece dva“.

Tak znova. Karel mě uklidňuje a říká, že už je to jen na mně. Chci to, jdu na to, snažím se. Padáky se zvedají, jen já zase ne. S pocitem, že to asi nikdy nedám, přehlížím větrné pytle na přistávačce a s otázkou v hlavě, proč padáčkáři sedají proti mně, přistávám po větru. Naštěstí to vyšlo. Kolena a křídlo v pořádku. Balím a v hlavě porážím Lenku. Lepší než dva blatouchy jsou přece tři.

Na startu začíná víc foukat. Koukám, jak se nikdo nechytá a smířen s dalším blatouchem startuju. Stáčím to do leva po svahu. Jen pozor a neletět moc blízko svahu. Tak nějak zjištuju, že při každém poryvu nebo kopanci instinktivně přitahuju hrazdu. To bude asi ono a zkouším to nechat letět. Najednou to funguje a po chvíli letím nad startem a mávám Karlovi. Konečně. Jde to.

Sakra zase klesám a ztrácím. Zkouším to mezi Malým a Velkým Stráníkem. Je to tam. Vário blázní ukazuje 5m/s. Jak říká Emil: „ Termoska se nade mnou slitoval“.

Děkuju. Je to hodně silné a dost to se mnou hází. Točím držím rychlost a zvedám se. Sláva.

Po třiceti minutách necítím ruce. Všechno mě bolí. Přemýšlím o těch co uletí na křídle 200 kilometrů.

Jak to sakra dělají. Jako naschvál to funguje a nechce mě to pustit dolů.

Konečně. Přistávám. Podvozek, křídlo v pořádku. Děkuju. Velká radost, mám chuť na někoho skočit. Velká pokora a ještě větší respekt. Mám to, 
jde to, jsem štastný. Už se těším na příště.

Děkuju všem. Zábojovi, Emilovi za hecování a Karlovi za čas a trpělivost.

Vlasta

foto, video: KH

Opět Vlasto děkujeme za krásný článek a já přidávám jen krátkou informaci. Dnes byli s námi na Straníku i piloti ze Slovenska, které tímto zdravíme a za všechny přidávám alespoň foto Michala na zánovním Reliefu:

KH.

Je 06:00 a vyrážím za Karlem. Beru to oklikou přes Záboje a jeho vynikající med. Naložím a už jsem konečně na cestě.

V 08:30 jsem u Karla a po ranní kávě vyrážíme na Stráník.

Na kopci skládáme křídlo a vše znovu kontrolujeme. Karel se chysták záletu.

Za chvíli startuje a ve slabé termice, nám všem co koukáme ze startu, ukazuje, že když se chce, tak to jde a pomalu se zvedá nad start.

Vidím poprvé své křídlo ve vzduchu a mám takový zvláštní hřejivý pocit. Jsem za ten pohled rád. Po půlhodině jedu pro Karla na přistávačku. Minimálka, maximálka, letové vlastnosti, vše vysvětleno, teď jen si to zapamatovat.

A už to začíná, tréma, křeč. Stavím na startu křídlo a najednou mě uklidňuje snad tříletý prcek otázkou: „ Stlejdo poletíš ?“ Říkám, že snad jo a klučina mi podává vzpiry mého znovuzrozeného veterána. Hotovo, děkuji za pomoc a jdu na start. Po dlouhé době opět nervozita a křeč.

Start, letím, konečně. Ale klid, je to rozbité, hází to se mnou, přichází pokora, respekt a pokus o soustředění. Moc mi to nejde. Po chvíli jsem nad přistávačkou a tam úplně selhávám. Protože frajeři létají v kraťasích, zákonitě kazím přistání a má kolena hoblují tvrdou vyprahlou přistávačku. Já vůl. Dobře mi tak. Je hrozné horko. Balím křídlo a čekám na Karla. Ta chvíle až dorazí s autem a s vodou je nekonečná.

Nakládáme a honem zpátky. Teď to bude lepší. Klučina už na startu není a tak stavím sám. Postaveno a otáčí se vítr. Čekáme, jdu se k autu napít a najednou to foukne. Všichni padáčkáři jsou hned ve vzduchu a hned nad kopcem. Zase čekám. Vítr se zase otočil a zbývající padáčkáři se mi skládají na kafe. Prý, když pújdu zase dolů, tak to zas foukne  . Nejdu, čekám a začíná se to stáčet. Helmu, zapnout, Karel je hned u mě s radou a start. Teď je to ono. Letí se mi dobře, jsem spokojený a rád.

Zkouším kroužit, zapípá vário, ale dvě otočky a je to pryč. Nevadí, příště to snad vyjde. Přistávám, narychlím a daří se mi pěkně odtlačit. Sedím. Spokojenost, pokora,respekt.

Jsem rád a těším se na příště.

Vlasta

P.S.: Děkuji Zábojovi za to, že byl první člověk toho dne, kterého jsem potkal a měl dobrou náladu.
Děkuji malému klukovi, který mě odreagoval a uklidnil a pomohl podávat vzpiry.
Děkuji Karlovi za kafe, zmrzlinu, zálet, podporu a čas.

foto: KH

Kvůli pracovnímu vytížení informujeme s velkým zpožděním o výcvikovém létání na Vlčovicích.

foto: Michal Šperl , děkujeme .

Více informací najdete zde:  https://www.facebook.com/pages/Rogalo-hanggliding/280800272044677

Vložit komentář