Báseň o vítovském polétání - Jirka Petr
Není nutno není nutno, aby bylo příliš větrno,stačí když mi trochu foukne, tak aby ...
-- vloženo 16. 9. 2022
Report ze Straníku 24. června 2022 - Bohuslav Vašut
Tak je to tady. Nastal den D, první let na rogalu z velkého kopce!Předpověď bohužel d ...
-- vloženo 26. 6. 2022
Výcvik létání na Vítovce - Jirka Petr
Na úterý 31.5.2022 byl několik dnů dopředu avízovaný další výcvikový den probíhajícího ...
-- vloženo 11. 6. 2022
Třetí letošní výcvikový den - Vítovka
Na středu 13. dubna 2022 vypadala předpověď počasí delší dobu dobře, nejen pro lé ...
-- vloženo 17. 4. 2022
Straník v březnu (20. 3. 2022) - Petr Lošák
Je zajímavé, že poslední dobou vychází příznivé letové  podmínky na neděli. I ...
-- vloženo 24. 3. 2022
Zimní přechod na pokračovací křídlo
Nějakou dobu již s Bohušem uvažujeme o jeho přechodu z Dany na jednopotah. Čtvrtek, k ...
-- vloženo 11. 3. 2022
Zimní výcvik létání - Vlčovice 3. března 2022 - Jirka Petr
Je tu rok 2022 a s ním i nová sezóna výcviku létání. Ve spolupráci Jeronýma a Kar ...
-- vloženo 9. 3. 2022
Nedělní únorový Straník - Petr Lošák
Konečně další letový den. Předpověď na neděli 13. února 2022 vypadala velmi nadě ...
-- vloženo 19. 2. 2022
Nedělní Chlum - Petr Lošák
16.leden vypadal nadějně. Emil vyrazil na Straník, ale já neměl tolik času a tak jsem ...
-- vloženo 21. 1. 2022
První letošní létání na Straníku - Petr Lošák
Na druhého ledna hlásila předpověď jižní vítr. Mně, coby letuchtivému jedinci s  ...
-- vloženo 4. 1. 2022
Ať se nám vše daří v novém roce a jsme zdraví…
 KH.  [/lang_cs ...
-- vloženo 31. 12. 2021
Vzpomínka na Jirku Kološe na Javorovém vrchu - Iva Štěrbová
V soboru 11. 12.2021 jsme se domluvili na Javorový vrch, opět zavzpomínat na Jirku Kol ...
-- vloženo 28. 12. 2021
Sváteční výcvik závěsného létání na Vítovce - Petr Lošák
Na státní svátek 28. října meteorologové předpověděli celkem přijatelné podmí ...
-- vloženo 3. 11. 2021
Podzimní pilotní zkoušky na Straníku - 24. 10. 2021
V neděli se mělo podle optimisticky vybrané předpovědi výrazně zlepšit počasí pro ...
-- vloženo 26. 10. 2021
Setkání inspektorů závěsného létání
Na sobotu 16. října 2021 bylo naplánováno tradiční setkání rogalistických inspekto ...
-- vloženo 20. 10. 2021
Výcviková Vítovka 1. 10. 2021 - ROGALO - Jirka Petr
V pátek 1.října se uskutečnil další výcvikový den pilotního kurzu. Vzhledem k po ...
-- vloženo 10. 10. 2021
Kurz létání 4. a 5. září 2021
Na první víkend po prázdninách meteorologové dlouhodobě předpovídali zlepšení po ...
-- vloženo 11. 9. 2021
Krásné létání a úspěšný výcvik na Straníku 7. a 8. 7. - 2. část
Ve čtvrtek 8. 7. 2021 přijíždíme dopoledne s Emilem na přistávačku pod Straníkem. ...
-- vloženo 11. 7. 2021
Krásné létání a úspěšný výcvik na Straníku 7. a 8. 7. - 1. část
Na středu a čtvrtek meteorologové delší dobu předpovídali dobré podmínky pro lét ...
-- vloženo 11. 7. 2021
Pilotní výcvik 29. 6. 2021 - další lety ze Straníku
Cvičné létání v úterý 29. června vyprovokoval pro změnu Emil. Počasí vypadalo ve ...
-- vloženo 2. 7. 2021
První let ze Straníku - Pilotní výcvik 20. 6. 2021
Po sobotním výcviku na Vítovce bylo jasné, že Petr s Emilem mají na to, aby letěli z ...
-- vloženo 25. 6. 2021
Výcviková sobota na Vítovce
Na 19. června konečně vycházela dobrá předpověď pro výcvik na Vítovce.I když se ...
-- vloženo 22. 6. 2021
Video z konce léta 2018
 V zimě toho většinou moc nenalétáme a v současné době, komplikované epidemií, j ...
-- vloženo 8. 1. 2021
Report ze Silvestrovské Vítovky - Martin Lorinc
 Tradice Silvestrovského létání na Vítovce je již tak silná, že i navzdory probíh ...
-- vloženo 5. 1. 2021
Vánoční dárek závěsnému létání - Vítovka 20. 12. 2020
Na předposlední letošní víkend bylo dlouhodobě předpovídáno dobré počasí pro v ...
-- vloženo 25. 12. 2020
Všechny aktuality od roku 2006 do současnosti je možno shlédnout zde.

Mrak

Pomalu jsem dotáčel návětrný okraj plochého kumulu, rostoucího nad silnicí mezi Žalým a Vrchlabím. Rozbité stoupání bylo sotva okolo metru a stále se mi nedařilo ho správně ustředit. “Asi budu jen v nějakých okrajových bublinkách něčeho silnějšího,” říkal jsem si v duchu, ale neudělal jsem nic, abych to napravil.

pedrow.jpg 

Nijak zvlášť jsem nespěchal. Foukal slabý východ a já chtěl chvíli počkat na Peťku s Čápiskem, kteří neměli při startu z Černé hory takové štěstí jako já. Tříapůlmetr, který mě katapultoval během chvilky do 2300 m.n.m. už jen lízli a teď si vychutnávali zachycení se vším všudy. Dlužno říci, že během hodiny před naším startem, slétávali všichni padáčkáři pod převývojem rovným letem na louku pablbů. Po našem startu začalo pršet. “Jak to vypadá?” zeptal jsem se rádiem. ” Zvedám se na Černý, je tu nějaká přeháňka” odpověděl Peťka. Mihla se okolo mě první chmurka. Podíval jsem se na hodinky - skoro půl třetí, výškoměr - 2500m.n.m. “Nedá se nic dělat,” řekl jsem si a sáhnul po napínáku. S posledním metrem vytažené šňůry jsem srovnal éro na západ a přitáhl.

Vždycky mě to znovu dostane. Lehce klenutá, tmavě šedá základna kousek nad érem, na rychloměru 90 a vário pípá 0+. Skvělý. Asi 200 m severně ode mě vtékají do základny cancoury o 50m níže zkondenzované vlhkosti. “Támhle to je,” říkám si a soustředím se na udržení rovného letu v turbulenci pod mrakem. Ještě kousek, lížu poslední vatičky a už se přede mnou otevírá nádherné panoráma okolních kumulů. Po proletění zvýšeného opadání na konci mraku jsem zpomalil a rozhlédl se. Nebylo kam neletět. To je den, pomyslil jsem si a v duchu mi začínalo být líto, že jsme deklarovali jen 91,7 km FAI trojúhelník. Přímo ve směru na první otočňák, Černou Studnici, se krásně vyvíjel bratr mraku, zpod kterého jsem právě vylétl. Přitáhl jsem na 70 (pod tím bude alespoň třímetr) a jak by řekl Radek, hýkal nadšením. Znovu jsem nalétl slabé, rozbité stoupání na návětří mraku, ale maje snad jen 2000, rozhlédl jsem se po ploše nad sebou, abych si našel něco lepšího. Uviděl jsem, co jsem hledal a podvědomě jsem ještě víc zrychlil. Mířil jsem k chmurkám pod základnou. 2, 3, 4m/s a jsem v tom znovu.

V tak silném stoupáku éro skoro zastavuji. Nechám ho zvolit si stranu na kterou bude točit (stejně si vždycky vybere levou) a pak jen lehce koriguji poloměr otáčení podle kvílení umazaného vária. 2500m.n.m. a základna pořád ještě dost vysoko nade mnou.

mrak.jpg 

 Fantazie, myslím si v duchu. První chmurka. Druhá. “Radši už to srovnám” říkám si a v poslední otočce beru za napínák. Naplno přitaženo, naplno napnuto, ženu těsně pod základnou už ne ve směru letu, ale tam, kde si pamatuji nejbližší okraj mraku. Pípání vária díky rychlosti skoro neslyším. Ale je tam. Očima hypnotizuji poslední, ještě rozeznatelné body na zemi a pak už je bílo.

V plné rychlosti a s napnutým érem mě natáhnul mrak. V první chvíli jsem v podvědomé snaze co nejdříve vyletět ještě víc přitáhl. Očima jsem hltal bílo před sebou. Éro trošku zpomalilo a pak trochu zrychlilo a znovu a čím dál víc. Křečovitě jsem svíral speedbar a vůbec mě nenapadalo, co bych měl dělat. Koutkem oka jsem zahlédl šipku na mapičce Garmina, která se, k mému zděšení vrtěla na místě. Téměř jsem jí nevěřil. Najednou všechno ztichlo. Došlo mi, že otáčení neprobíhá jen ve vodorovné rovině. Vzpomněl jsem si na historky z mraků a zkusmo nahmatal madlo záložáku. “Tak kam?” pomyslil jsem si se strašným pocitem, že nemám žádný vliv na to, co se stane. Pak se vzduch znovu rozproudil a já jsem neležel v plachtě ani v žádné jiné legrační pozici, ale stále pod érem. “Jestli něco neudělám, tak to tu rozlámu” říkal jsem si a horečnatě jsem přemýšlel co.

Napadlo mě, že by možná nebylo špatné povolit napínák a zvolnit. Éro si trochu sedlo a zpomalilo. “Jak to, že mě to nenapadlo hned?” nadával jsem si. Pak jsem zkusil udržet rovnou stopu podle Garmina. Sledoval jsem šipku na mapičce a jak někam začala uhýbat, dával jsem hned kontra, jakkoli se mi to zdálo nesmyslné. Výsledek byl, že se otočky prodloužily (nikdy bych nemyslel, že nebudu schopen letět rovně) a rychlost se ustálila. Myslím tedy rychlost zobrazená na displeji džípka. Když jsem totiž letmým pohledem sklouzl na rychloměr, ukazoval nulu a upozornil mě tím na bambuli ledu velikosti pingpongového míčku, namrzlou na vrtulce. Udiveně jsem do ní strčil prstem, ale držela opravdu dobře. Tak mě napadlo si prohlédnout i zbytek kluzáku.

S němým úžasem jsem pozoroval lanka tlustá tak na prst, speedbar a trapézy podivných profilů a bílou vrstvu na bundě a rukavicích. Uvědomil jsem si zimu, která mi zalézala do buleťáku. Začal jsem přemýšlet o tom, jestli se na pružném potahu rogala také může vytvořit námraza, změnit profil a ještě mě trochu pobavit, když mi teď už tak krásně šlo to držení mírných zatáček. Další radost mi udělal pohled na výškoměr. Pak se bílo najednou rozsvítilo a já jsem vypadl z boku mraku asi v jeho polovině, ve výšce 4000 m.n.m., do zářícího slunce a modrého nebe nade mnou.

Odlesky na zledovatělém povrchu éra hrály všemi barvami a ozářené mraky pode mnou a okolo mě byly jako z pohádky. Nádherný pocit. Radost by byla úplná, kdyby pode mnou byla také země. Pomalým letem jsem oblétával hradby mraků, tyčící se všude okolo mě, chvíli v jejich stínu, chvíli v ostrém slunci, které promítalo můj stín na bílou stěnu pár metrů vedle mě. Zjistil jsem, že jsem uprostřed jakési mísy z mraků, která má šedé, zastíněné dno a okraje výš než jsem já. Jako myš v kýbli, blesklo mi hlavou. Chvíli jsem uvažoval, jestli je lepší propadnout spodem, nebo propíchnout okraj “mísy” v místě, které se mi zdálo nejtenčí. Bál jsem se, že než stačím propadnout spodem, dostanu se opět do stoupání v okolních, vysokých mracích a tak vyhrála varianta propíchnout boční stěnu.

V tu chvíli mě vůbec nenapadlo přitočit si na kraji mraku výšku tak, abych mohl přeskočit okraj mísy v nejnižším místě. Nasbíral jsem odvahu a znovu se ponořil do bílé stěny. Tentokrát na nízké rychlosti, s povoleným érem a očima, visícíma na šipce mapičky. A proti slunci. Na druhé straně stěny mě čekal fantastický pohled na nasvícenou plochu pode mnou a pocit Davida mezi Goliáši.

Propíchnutí dopadlo dobře a já jsem mohl vyplavit nahromaděný adrenalin nádherným, dvacetikilometrovým letem okolo a nad mraky až se mi povedlo sklesat na úroveň základen nad prvním otočňákem. Led roztál, vrtulka se zatočila a já jenom přemýšlel, jak letět opatrněji, když od prvního k druhému otočňáku je dlouhá a široká řada kumulů se stoupáním přes 4m/s.

Další dvě ramena trojúhelníku byla ve stínu první třetiny letu “obyčejná”. Když pominu dlouhé přeskoky na vysoké rychlosti pod řadami mraků ve výškách okolo 2600m.n.m, stoupání nad Kumburkem, druhým otočným bodem, o síle 6,5 m/s, vyvedlo mě z rovnováhy snad jen když mi Suchánek, který právě letěl 1000 km trať, pohladil výškovkou svého větroně břicho a zmizel v dálce (letěl jsem v tu chvíli 90km/h v nule a měl jsem pocit, že mě nikdo nechytí).

Před doletem zpět, na Černou horu, mě zdržela rozpadající se oblačnost na třetím rameni, před níž jsem musel snad dvacet minut čekat v posledních aktivních mracích, než se to vpředu znovu “udělalo”. Po otočení startu už jsem rád slétl do kempu v Čisté, kde jsme ještě po příletu Míry Čápa, který ulétl ten samý trojúhelník, vyplavili adrenalin jinak. Startoval jsem ve 13:15, trať jsem uzavřel v 17:15. To, že jsem v mraku strávil pouhých 10 minut, jsem zjistil až doma, u počítače. Za letu to byla věčnost.

Petr Nedoma

pedro-10w.jpg Pedro - jeden z našich nejlepších soutěžních pilotů, všem úspěšně předváděl co v jeho rukou dokáže ReliefC.

KH.