Výjezd do Provence v srpnu 2009
Na oblíbený termín ve druhém a třetím týdnu v srpnu se opět vydala směs rogalistů z republiky, v některých případech za silné podpory rodin přímo na místě, do oblasti Provence, konkrétně na terén St. Andre a na druhý týden do Laragne de Monteglin. Počasí vypadlo slibně, výprava se postupně sešla v kempu s dobrou výbavou a spoustou dalších rogalistů a padáčkářů v St. Andre. Tentokrát jsme měli sebou i Toníka – pilota před dokončením výcviku.
Ráno je nezbytné „vyčistit zuby“, najíst a nachystat věci pro letění.
Pak nezbytná kontrola počasí na internetu, příprava trasy –naplánovali jsme se Slávkem něco přes 100km - a odjezd na start.
Někteří byli pro místní létání, náš žáček (oko jeho instruktora bylo trvale bdělé) měl jasné noty a byl přísně sledován. Parádně si zalítal v klidné termice a dobře přistával. Já jsem ho sledoval také, protože se chýlil konec jeho výcviku a vypadalo to, že budeme mít nového pilota v našich řadách. Další se chystali na přelet. Na startu jsme neotáleli a naskákali do vzduchu.
Tam jsme zjistili, že nám oběma vysadila navigace na GPS a tak jsme letěli jen podle znalosti terénu – byl to opravdu vydařený let, všude létala spousta větroňů, rogal. Pohybovali jsme se v hladině mezi 2500 až 3000 mnm, byla pěkná dohlednost a i přes porouchané přístroje to byl pěkný trojúhelník s délkou 76 km. Po přistání v tom nádherném dni si někteří piloti museli řádně odpočinout.
Po prvním vydařeném týdnu v St. Andre jsme měli na neděli domluvený přesun na Laragne. Já jsem toho využil na výlet na terén Millau. Jel jsem s dcerkou, která přiletěla z Anglie do Nice zopakovat a připomenout si dřívější společné letecké výjezdy do Evropy. Dorazili jsme na start pozdě večer, a i přes to byl pohled na největší současný most v Evropě úchvatný.
Po ránu jsme teprve viděli, jaká je realita. Startoviště je to pěkné, přistání „na pablbech“ je taky dobré. Ale v čase, který byl vymezený na odstartování, foukalo na start špatně a tak jsme to technicky dokonalé dílo prohlédli ze všech stran, projeli se po vozovce ve výšce asi 250 metrů a vydali jsme se na Laragne bez toho, abych se nad mostem proletěl.
Tam už byla další část výpravy – chlapci z Prahy coby „křoví“ a dobré víly výpravy – Broňa a Maruška. Sestava byla kompletní, mezi piloty měl Emil dva žáčky v konečném stadiu výcviku. Počasí opět vyšlo na celý týden, tak byla spokojenost na všech stranách. Takže klasika, na start přes vodopád.
Nachystat na start a upalovat do vzduchu. Slávek měl zase přes stovku v GPS, já jsem chtěl jen okolí do 20 km a užít si výšky a stoupáky.
Broňa měla všechno pod kontrolou, takže starty byla „brnkačka“
Vydařilo se, ale na větší přelet to nebylo. I tak byla vcelku dobrá dohlednost, dostupy do 3000 mnm. Moc pěkné odpoledne a pak na přistání ve čtvrté zatáčce v 50 metrech najednou točení stoupáku se dvěma orly umocnilo zážitek z posledního letového dne.
Pak už jen podrobný poletový rozbor, který vedla Lukášova Anička.
A závěr zájezdu – mimo jiné ukázal, jak to brali někteří z nás (jako třeba Slávek) vážně.
Byli jsme také na terénu Aspre, kde jsem ukončil výcvik Toníka pilotními zkouškami. Dobře si polétal, přistál na letišti a my, co jsme zbyli na kopci, jsme to mastili na letiště před bouřkou, aby se nemuselo svážet z kopce na autě.
No a poslední den jsme se někteří věnovali sportovnímu vyžití na kolech směrem na Ballons včetně útraty pro místní podnikatele, aby tady byli i příští rok.
Byl to moc vydařený, pohodový, dovolenkový a letecký zájezd.
Všechny příznivce létání zdraví ve stoupácích a na přeletech
Vláďa Rosol.
-- vloženo 29. 8. 2009
« Soutěž v přesnosti přistání na Straníku | -- zpět na aktuality -- | Výstava ultralehkých letadel v Blois »