Transformace, aneb složitá cesta - Vlasta Hecl
Od malička jsem koukal vzhůru na nebe. Na ptáky, mouchy, letadla a hvězdy. No zkrátka na veškerou tu havět pohybující se vzduchem. Opravdu to začalo po shlédnutí filmu „Born to Fly“ a člověka jménem Angelo ďArrigo.
To jsem pořídil staré Nocturno z igelitu a začal na malém kopci trénovat starty a přistání.
Po čase jsem pochopil, že učit se sám bez někoho kdo poradí, není moc dobře. Domů jsem chodil občas potlučený a soused zemědělec mi nadával, že kdyby měl v pšenici kruhy, tak mu to nevadí, ale trojúhelníky ne 
. Bál jsem se sám na větší kopec a tak bylo rozhodnuto jít do školy závěsného létání.
Začal jsem na Ranné u mladoboleslavského Honzy Ptáčka. Bohužel jsem musel po třech dnech skončit kvůli vypjaté rodinné situaci. Moje rodina zkrátka nechtěla, abych to dělal. Vydržel jsem a můj druhý pokus se začal odehrávat u Martina Bibka. Bohužel i u něj, po mojí druhé návštěvě, byl konec. Nepřestal jsem, a rodina začala pomalu chápat, že to asi nevzdám. Tou dobou jsem četl články Lenky Trojanové a její ctižádost, výdrž a chuť létat, mě posunovaly dál. Jak bych asi vypadal před svými syny, kdybych to vzdal. Dal bych jim asi špatný příklad.
Potom ve mně znovu bouchly saze a následovalo přihlášení do školy Karla Hamana a Davida Mašlaně. Rodina rezignovala. Vše čím jsem kvůli létání prošel, mi hodně dalo a dost mě změnilo. Je dobré, že ti, kteří ani netuší, že existujete, mají asi ten největší vliv na to, co bude dál. U Karla bylo vše ve velkém klidu, pohodě a beze stresů. Nevím jak to dělá, ale kdykoliv jsem mu zavolal, udělal si čas a jel se mnou. Jel bez křídla a celý den pro mě jezdil ze Stráníku dolů a vozil mě nahoru. Vždy ochotně poradil, pomohl a uklidnil.
A takhle to dopadlo
Tak je dokončena první část mé přeměny v aspoň trochu létajícího tvora. Já s velkou chutí začínám tu další.
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, co mi nějakým způsobem na této cestě, vstoupili do života.
Honzovi Ptáčkovi ( oběma )
Martinu Bibkovi
Davidu Mašláňovi
Lence Trojanové
Emilu Koštálovi
Honzovi Matějovskému
Zábojovi Hrázskému
a hlavně mojí ženě, za výdrž, obětavost, trpělivost a strach.
A Karlovi za všechno.
Všem moc děkuji.
Letu zdar. Vlasta
Vlasto, také děkuji za pozitivní hodnocení i za článek. Když už jsi to tu nakousl tím videjkem, nemůžu nepochválit akci “Překvapení strýčka Lubina“ na které jsme byli (i když ne jako závodníci ) přítomní.
V Jeseníkách panovala všeobecná pohoda a létání doplňovalo skvělé zázemí a velmi dobře připravený, nepřeháním, když napíšu luxusní program.
Radku děkujeme.
Doplňuji Zábojovým krásným videem :
Záboji, všichni držíme palce a těšíme se na Tvůj brzký návrat mezi opeřence .
KH.
-- vloženo 4. 9. 2016
« Pozvání na soutěž v přesnosti přistání na Straníku | -- zpět na aktuality -- | Výcvik závěsného létání 3. září na Vítovce »
4. 9. 2016 v 21.22
..dík za článek. Moc pěkné. Nejzajímavější je, jak má každý nějaký originální příběh o cestě k létání… jak je vidět, většinou je cesta k létání plná zákrut …vyplývá, že létají jen ti co vydrželi. Jako ty! (y)
21. 9. 2016 v 18.24
Lenko Děkuji.