Stráník 24. 6. 2016 - Vlastimil Hecl
Je 06:00 a vyrážím za Karlem. Beru to oklikou přes Záboje a jeho vynikající med. Naložím a už jsem konečně na cestě.
V 08:30 jsem u Karla a po ranní kávě vyrážíme na Stráník.
Na kopci skládáme křídlo a vše znovu kontrolujeme. Karel se chystá k záletu.
Za chvíli startuje a ve slabé termice, nám všem co koukáme ze startu, ukazuje, že když se chce, tak to jde a pomalu se zvedá nad start.
Vidím poprvé své křídlo ve vzduchu a mám takový zvláštní hřejivý pocit. Jsem za ten pohled rád. Po půlhodině jedu pro Karla na přistávačku. Minimálka, maximálka, letové vlastnosti, vše vysvětleno, teď jen si to zapamatovat.
A už to začíná, tréma, křeč. Stavím na startu křídlo a najednou mě uklidňuje snad tříletý prcek otázkou: „ Stlejdo poletíš ?“ Říkám, že snad jo a klučina mi podává vzpiry mého znovuzrozeného veterána. Hotovo, děkuji za pomoc a jdu na start. Po dlouhé době opět nervozita a křeč.
Start, letím, konečně. Ale klid, je to rozbité, hází to se mnou, přichází pokora, respekt a pokus o soustředění. Moc mi to nejde. Po chvíli jsem nad přistávačkou a tam úplně selhávám. Protože frajeři létají v kraťasích, zákonitě kazím přistání a má kolena hoblují tvrdou vyprahlou přistávačku. Já vůl. Dobře mi tak. Je hrozné horko. Balím křídlo a čekám na Karla. Ta chvíle až dorazí s autem a s vodou je nekonečná.
Nakládáme a honem zpátky. Teď to bude lepší. Klučina už na startu není a tak stavím sám. Postaveno a otáčí se vítr. Čekáme, jdu se k autu napít a najednou to foukne. Všichni padáčkáři jsou hned ve vzduchu a hned nad kopcem. Zase čekám. Vítr se zase otočil a zbývající padáčkáři se mi skládají na kafe. Prý, když pújdu zase dolů, tak to zas foukne 
. Nejdu, čekám a začíná se to stáčet. Helmu, zapnout, Karel je hned u mě s radou a start. Teď je to ono. Letí se mi dobře, jsem spokojený a rád.
Zkouším kroužit, zapípá vário, ale dvě otočky a je to pryč. Nevadí, příště to snad vyjde. Přistávám, narychlím a daří se mi pěkně odtlačit. Sedím. Spokojenost, pokora,respekt.
Jsem rád a těším se na příště.
Vlasta
P.S.: Děkuji Zábojovi za to, že byl první člověk toho dne, kterého jsem potkal a měl dobrou náladu.
Děkuji malému klukovi, který mě odreagoval a uklidnil a pomohl podávat vzpiry.
Děkuji Karlovi za kafe, zmrzlinu, zálet, podporu a čas.
foto: KH
-- vloženo 26. 6. 2016« Rogalo Quasar Relief na letecké výstavě v Nitře | -- zpět na aktuality -- | Stráník 2. 7. 2016 - Vlastimil Hecl »
26. 6. 2016 v 16.39
Vlasto, my děkujeme za článek s krásnou atmosférou. Ještě musím pochválit oba Tvé starty, které byly ukázkové a padáčkáři, kteří třeba ani neví, že se dá s rogalem startovat do bezvětří (často vidí opak) smekali…
26. 6. 2016 v 16.58
Pěkné éro! A jak říká jeden můj kamarád, “co je lepší než jeden blatouch”? Dva blatouchy.
Dík za článek.
26. 6. 2016 v 17.02
Hm konečně to ti to trvalo.
26. 6. 2016 v 17.04
A kdy bude piloťák? Věčný žáku.
26. 6. 2016 v 17.04
To každý rogalista, ktorý sa volá Vlastík je aj spisovateľ?
Len tak ďalej, držím palce (v písaní aj lietaní).
26. 6. 2016 v 17.07
Emile…. Myslím, že Tvé rejpání je zbytečné.
26. 6. 2016 v 20.23
Gratuluju Vlasto !!!!! Jen tak dál, éro ti fakt sluší a doufám, že si na něm hezky polítáš.
27. 6. 2016 v 20.13
Díky.Všem.