Stráník 2. 7. 2016 - Vlastimil Hecl
Je ráno, počasí přeje a já opět vyrážím na Stráník. Karel mě čeká mezi osmou a devátou. I když moravská medová spojka je neustále ve střehu a funguje velmi dobře, bohužel na dnešek nikdo nic neobjednal. ( SALÁTI ) 
Záboje bych po ránu potkal docela rád. U Karla mě čeká dobrá ranní káva a mé křídlo s mistrovou malou úpravou. Na Stráníku jsme kolem desáté a na startu super podmínky. Hned stavím křídlo a jdu na start. Startuju a zjištuju, že po Karlově zásahu je to lepší, lehčí a jemnější.
Vy co čekáte, že jsem se zvedl nad start, tak ne. Snažím se, hledám to, vím, že to tam je, ale nic. Aspoň ukázkově přistávám na hlavní podvozek. Zase v kraťasích. Tentokrát delších pod kolena. Ty mi ale padají až ke kotníkům, neboť lítáním nějak hubnu a mám strach, že jednou zůstanou na startu. Balím křídlo. Karel přijíždí. Jsem nervní a naštvaný sám na sebe. Jak ale říká Lenka, „ Co je lepší než jeden blatouch? No přece dva“.
Tak znova. Karel mě uklidňuje a říká, že už je to jen na mně. Chci to, jdu na to, snažím se. Padáky se zvedají, jen já zase ne. S pocitem, že to asi nikdy nedám, přehlížím větrné pytle na přistávačce a s otázkou v hlavě, proč padáčkáři sedají proti mně, přistávám po větru. Naštěstí to vyšlo. Kolena a křídlo v pořádku. Balím a v hlavě porážím Lenku. Lepší než dva blatouchy jsou přece tři.
Na startu začíná víc foukat. Koukám, jak se nikdo nechytá a smířen s dalším blatouchem startuju. Stáčím to do leva po svahu. Jen pozor a neletět moc blízko svahu. Tak nějak zjištuju, že při každém poryvu nebo kopanci instinktivně přitahuju hrazdu. To bude asi ono a zkouším to nechat letět. Najednou to funguje a po chvíli letím nad startem a mávám Karlovi. Konečně. Jde to.
Sakra zase klesám a ztrácím. Zkouším to mezi Malým a Velkým Stráníkem. Je to tam. Vário blázní ukazuje 5m/s. Jak říká Emil: „ Termoska se nade mnou slitoval“.
Děkuju. Je to hodně silné a dost to se mnou hází. Točím držím rychlost a zvedám se. Sláva.
Po třiceti minutách necítím ruce. Všechno mě bolí. Přemýšlím o těch co uletí na křídle 200 kilometrů.
Jak to sakra dělají. Jako naschvál to funguje a nechce mě to pustit dolů.
Konečně. Přistávám. Podvozek, křídlo v pořádku. Děkuju. Velká radost, mám chuť na někoho skočit. Velká pokora a ještě větší respekt. Mám to,
jde to, jsem štastný. Už se těším na příště.
Děkuju všem. Zábojovi, Emilovi za hecování a Karlovi za čas a trpělivost.
Vlasta
foto, video: KH
Opět Vlasto děkujeme za krásný článek a já přidávám jen krátkou informaci. Dnes byli s námi na Straníku i piloti ze Slovenska, které tímto zdravíme a za všechny přidávám alespoň foto Michala na zánovním Reliefu:
KH.
-- vloženo 3. 7. 2016
« Stráník 24. 6. 2016 - Vlastimil Hecl | -- zpět na aktuality -- | Výcvikový Straník, 10. 7. 2016 »
3. 7. 2016 v 23.47
Tak konečně, veliká gratulace. Nejen že ti éro sluší, ale zdá se, že si začínáte tykat. Přeji úspěšná opakování!!!!!
4. 7. 2016 v 21.40
jeeeej
nadhera
5. 7. 2016 v 12.56
Já ti nevím Vlasto takovou protekci u Boha Thermosky jen nevím zdali si to zasloužíš
6. 7. 2016 v 8.48
Moniko, jsme rádi a vážíme si toho, že občas kliknete na naše stránky. Děkujeme za krásný komentář. Mezi rogalisty je to potřeba jako sůl
.
7. 7. 2016 v 15.06
A Karle mě nepochválíš za krásné příspěvky?
7. 7. 2016 v 19.56
Emile dobré… :-)))))))
20. 7. 2016 v 21.26
..chválím za výdrž. Přesně tak, lepší než dva jsou tři : )
22. 7. 2016 v 22.47
Lenko děkujeme..