Vlekání v Bösingenu 3. - 11. 7. 2010
Letos v květnu při poslední návštěvě Tegelbergu jsem se potkal s přátelskými Holanďany, kteří mě pozvali na vlekací školení. Sám jsem se ještě nikdy neměl příležitost vlekat, tak jsem na začátku července vydal do malé obce nedaleko Stutgartu. Zázemí na celou akci poskytl tamní klub rogalistů, kteří si mezi poli vybudovali letiště s hangárem. Celou akci řídila instruktorka Annet a pilot Harm. Oba velice příjemní lidé stejně jako všichni účastníci. Jeden z důvodů proč jsem se této akce zúčastnil, byl vlekací letoun Dragonfly, který létá pomaleji než u nás, na tento způsob startu, používané motorové rogala. Bez problémů šlo startovat i 9x za den. Každý si řídil svůj školící program podle toho, jak se cítil. Počasí přálo mimo pár přeháněk a všechny dny byly letové. Celkem jsem zde strávil 6 dnů s náletem 2-4 starty denně. Soustředil jsem se hlavně na techniku vlekání, ale i tak se mi podařily 3 lety po 1,5 – 2h v okolí letiště. Vždy jsem se snažil bezpečně vrátit na letiště. Nejvyšší dostup byl málo nad 2100 m nm s nadmořskou výškou letiště
Příprava rogal před startem, v pozadí hangár se střechou pokrytou fotovoltaikou.
Polední siesta byla vyhledávaným setkáním s rozborem dopoledních letů. Úplně v pravo Annet a Harm.
K vidění byly různé typy rogal, od starších jednopotahů, nových cvičných křídel, stožárkových křídel až po nejnovější závodní brusy. Vlekání nečinilo „pomalejším“ rogalům žádné problémy. Naopak důraz na přesnou pilotáž byl u výkonných křídel s velkým úhlem náběhu. Velice mě překvapilo, že piloti s mnohem větším náletem než mám já, létají spokojeně na základních stožárkových křídlech.
Harm přistává Anet vysvětluje levý okruh letiště a správný postup vykrácení.
Skvělý Harm pyšný na jeho skvělý stroj. Vlekání za dragonem bylo velice příjemné. Rychlost letu se pohybovala po domluvě od 55-
Harm mi vysvětluje chyby, kterých jsem se dopustil, jak se jich vyvarovat a na co dávat pozor.
Vlasta těsně před startem
už letím
a jde mi to i bez pomocné směrovky
Přiblížení na přistání. Harm je profesionální pilot s licencí na dvoumotorové letadla. Denně absolvoval něco kolem 28 startů a i po tomto nášupu byl večer veselý a příjemný společník.
Start aerovlekem si zkusili i v tandemu.
Přistání v tandemu bylo na kolečka, ale na dobře upraveném povrchu letiště to nebyl žádný problém.
Osádka tandemu Cornelia-pilotka a Eric-tandemový pilot.
Harm na finále. Dragonfly je krásný letoun. Jak se o něm vyjádřil Harm „je to traktor do vzduchu“. Nemohl jsem se vynadívat na tu krásu konstrukce tohoto stroje.
Když jsme si už všichni dost zalétali, pustili jsme pod křídlo i Annet.
K usnadnění výcviku používali „směrovky“, které pomáhaly udržet přímý směr letu. Pravidelně nás navštěvovali piloti ve výslužbě a vyprávěli své zkušenosti.
šťastně se vracím z povedeného letu po přeškolení vlekání bez pomocné směrovky.
přistání řídím do posledního okamžiku
čekání na správný moment,
trochu brzy, 
nicméně spokojenost.
Neváhejte se podobné akce zúčastnit. Poznal jsem novou tvář závěsného létání – cestování, potkávání a sdílení se s lidmi stejného zájmu.
Později odpoledne došlo k převývoji a trochu nám i sprchlo. O to bylo počasí po přeháňce lepší pro výcvik vlekání.
foto: Cor, Arbaldo, Vlasta
bylo tam krásně…
-- vloženo 5. 8. 2010
« Předmistrovsví světa v závěsném létání | -- zpět na aktuality -- | Změna v kalendáři výcviku »